Statuetka Kozel Bezoárový

Popis

Statuetka Kozel Bezoárový

Tematická stolní soška ze série plastik Jeleni

Název kozy bezoárové je odvozen od bezoárů, kulovitých útvarů ze slepené srsti a rostlinných zbytků, které se nacházejí v jejích předžaludcích. V minulosti (v Číně dosud) se bezoárům připisovala magická či léčivá moc a koza pro ně byla hojně lovena.

Koza bezoárová dosahuje hmotnosti 25-40 kg, délky těla 150 cm a výšky v kohoutku asi 100 cm. Rohy kozy bezoárové mají na prořezu čočkovitý (oboustranně vypouklý) tvar, na rozdíl od kozy domácí, jejíž rohy jsou vždy z jedné strany zploštělé. Právě tato vlastnost rohů je nejdůležitějším rozpoznávacím znakem mezi kozou bezoárovou a zdivočelou kozou domácí.

Vyskytuje se v horských oblastech jihovýchodní Evropy, Malé a střední Asii až po Afghánistán. V Evropě se ve volné přírodě dosud vyskytuje na území Řecka, především na Krétě, kde žije zvláštní, poněkud menší poddruh. Kréťané tuto kozu nazývají kri – kri. O kozách bezoárových, žijících na pustých ostrovech Středomoří se píše již v Odyssei.

Kozy bezoárové se zdržují nejraději na skalnatých svazích, porostlých křovinatou vegetací středomořského typu. Aktivní jsou ráno a večer, přes den obvykle odpočívají ve stínu skal nebo i v jeskyních. Zatímco samice s mláďaty žijí ve stádech, která mohou mít i více než 100 členů, dospělí samci jsou samotáři. Koza bezoárová je býložravec. Živí se různými druhy trav, bylinami, včetně aromatických druhů, které jiným býložravcům nechutnají, okusuje však také listy a kůru keřů a stromů. Potřeba pití je u kozy bezoárové nízká, často si vystačí jen s vodou obsaženou v potravě. Velmi ráda však líže sůl, například na mořském pobřeží.
Roku 1953 došlo k prvnímu vysazení kozy bezoárové na českém území, konkrétně na Pálavě. Zde vysazené kozy byly zamýšleny jako trofejová zvěř